Příměří, dohodu o ukončení aktivních nepřátelských akcí mezi dvěma nebo více znesvářených stran. Obvykle, podmínky, rozsah, a trvání příměří jsou určeny smluvními bojovníky. Dohoda o příměří může zahrnovat částečné nebo dočasné zastavení bojů—tzv. místní příměří nebo příměří zavedené pro různé specifické účely, jako je sbírání mrtvých. Nebo může zahrnovat Všeobecné příměří (tj., úplné zastavení všech nepřátelských akcí), jako byla francouzská dohoda o příměří z roku 1940. Ačkoli se může zdát, že úplné zastavení se rovná de facto ukončení války, není jako takové právně uznáno. Podle mezinárodního práva válečný stav stále existuje a s ním i práva a povinnosti válčících stran a neutrální strany. Pokud tedy nebude dohodnuto jinak, mohou bojující strany pokračovat v blokádě a provádět návštěvy neutrálních lodí. Více nedávný trend je rozšířit rozsah příměří, aby to forma a obsah předběžné mírové smlouvy, jako jsou dohody o příměří, podepsané 27. července 1953, ukončení bojů v korejské Válce.
obecná pravidla týkající se příměří byly formulovány na Haagské Mírové Konference z roku 1907 a jsou obsaženy v Haagu pozemní války předpisy. Podle ustanovení těchto předpisů může být nepřátelství obnoveno v neomezeném příměří po řádném oznámení nebo vážném porušení příměří. Akty, které představují vážné porušení zahrnují úmyslné předem, zabavení každém bodě mimo stranické linii, a stažení vojsk z nepříznivého nebo slabé pozici.
Příměří z 11. listopadu 1918, konec Světové Války mezi Německem a Spojeneckými silami, odchýlila od obvyklé formě (1) v tom, že předchází jednání mezi bojující strany, což má za následek tzv. „prearmistice“ dohody, a (2) v, včetně politické a finanční ustanovení, kromě vojenského hlediska. Jeho vojenské podmínky prakticky znemožnily obnovení nepřátelských akcí pro Německo, čímž se vyloučila obvyklá možnost v armistices.
Encyclopædia Britannica, Inc.