Oddělení Pravomocí

2.1 ‚Rechtsstaat jako Typ

Konsensu lze předpokládat, že dnes některé prvky musí být přítomny pro stát, který je považován za Rechtsstaat. Z hlediska státní organizace (tzv. formální Rechtsstaat) je v první řadě rozdělení moci, nezávislost soudnictví, je třeba pro správní chování založené na právu, a obracet se na soudy proti jednání vlády. Tyto prvky jsou však úzce propojeny s věcnými záležitostmi. Podstatnou Rechtsstaat se týká státu, zaměřená na zajištění spravedlnosti skrze zákon-vyhovující jednání svých legislativních orgánů, tj. legislativní předpisy musí respektovat vyšší ústavního práva. Více nedávno pojem věcného Rechtsstaat přišel zahrnovat ústavní záruku individuálních práv, včetně základních a lidských práv. Ústředním bodem toho všeho je potřeba, aby byla vládní autorita vázána zákonem. Tedy rozdíl mezi formální a věcné Rechtsstaat je jen hrubý, a následující tři aspekty mohou lépe ilustrovat obecně přijímané základní součásti Rechtsstaat. Rechtsstaat formuluje požadavky na make-up ústavy; Rechtsstaat je stát, jehož cílem je realizace lidské důstojnosti; a Rechtsstaat formuluje požadavky na make-up státu obecně (nikoli jen ústavní zákon).

myšlenka Rechtsstaat znamená přednost ústavy před jiným zákonem. Zákonodárná moc je rovněž vázána zákonem, v tradici většiny států prostřednictvím ústavního nástroje, tj. písemné ústavy, i když to není nutný rys. Vázání zákonodárné moci prostřednictvím vyššího práva neznamená, že zákony na změnu ústavy nemusí být přijaty. Je Rechtsstaat, nicméně, bude charakterizován formalizace jakékoli změny ústavy a stavět překážky v jeho modifikace, obvykle tím, že vyžaduje zejména lepší většin. A Rechtsstaat-typ ústavy bude také být chráněny proti ústavní změně prostřednictvím doložkou—v případě písemné ústavy—, že jakékoli změny musí být výslovně v textu, tj. tím, že úprava formulace samotné nebo dodatku k ústavní dokument. Tím se zabrání překročení mezí ústavy a zabrání se záměně, která může být způsobena koexistencí textů stejného právního postavení. A Rechtsstaat nevyžaduje, že ústava znamená prohlásit některé zvláště důležité součásti nebo věcné prvky jako neměnné, tedy, kterým je na věčné časy, i když se tak stalo v některých ústavách.

rozdíl mezi vyšším ústavním a jiným právem v pojetí Rechtsstaat má přednost vyššího práva v případech konfliktu. Zákon neslučitelný se zákonem vyššího stupně je neplatný nebo pokud možno musí být vykládán v souladu s ústavním právem. Rechtsstaat – typ ústavy často hláskovat, který soudní orgán je způsobilý pravidlo se závazným účinkem o ústavnosti či protiústavnosti obecného práva, s cílem chránit autoritu zákona, z těchto použití (výkonné nebo soudní větve vlády), kteří by jinak mohli být v pokušení, aby se zabránilo aplikaci zákona vycházející z jeho protiústavnosti. Je součástí logiky Rechtsstaatu, že z tohoto důvodu jsou mimo jiné vytvořeny zvláštní soudy pro ústavní záležitosti; nicméně, to není základním prvkem Rechtsstaat tak dlouho, dokud ostatní soudy zůstávají kompetentní k ochraně ústavu a zachovat její přednost před obecným právem.

klasická Doktrína oddělení moci, která rozlišuje mezi legislativními, výkonnými a soudními odvětvími vlády, tvoří jádro moderního konceptu Rechtsstaat. Je však třeba poznamenat, že toto rozlišení je pouze základní, přičemž vytváření právních norem výkonnou pobočkou nebo správními orgány není cizí pojmu Rechtsstaat. Takové vytvoření právní normy, je však třeba právní hranice: zákony přijaté parlamentem budou přijatelné v Rechtsstaat pouze tehdy, pokud tělo vytváří takové zákony, je sám o sobě dostatečně legitimizovat. Pokud takové zákony vytvářejí práva a povinnosti jednotlivců, musí být jejich vytvoření podpořeno zákonem parlamentního zákonodárce. To zase vyžaduje dostatečně definován rozsah zákonodárné moci tak, přenesené—parlament nesmí převést svůj primární legislativní odpovědnost šmahem a bez omezení na jiných vládních orgánů, nebo dokonce i soukromé norma-vytváření institucí. Rechtsstaat také požaduje, aby politické strany—jako sdružení navržen tak, aby získal politickou moc, a které jsou legálně také zaměřeno na konkrétní skupinu, zájmy—jsou umístěny mimo dosah vládní moci.

Rechtsstaat-typ výklady ústavy, aby se zásadní rozhodnutí o hodnoty týkající se organizace státu—ale pouze toho státu: to není předstírat, že k dosažení komplexní regulace společnost jako celek. Naopak, taková ústava ponechá prostor pro výběr. Stejně tak ponechá prostor pro volbu, pokud jde o běžné vnitrostátní právo, které musí ústavě potvrdit, aniž by jím však bylo předurčeno. Zákonodárství a uplatňování zákonů nepředstavuje pouhou implementaci ústavy. Ústava státu nám nedovolí předvídat, jak se mohou politické procesy vyvíjet z hlediska podstaty. To omezuje ústavní soudy nebo jiné orgány pověřené ochranou ústavy—pro ně, interpretaci ústavy znamená, s ohledem na její otevřenost. Ochrana ústavy tedy znamená určit, kde čerpá přísné limity a kde ponechává prostor pro výběr a rozvoj. Moderní ústavy charakteristicky používají obecné pojmy, což může znamenat výsadu legislativních rozhodnutí, která ještě musí být učiněna. Ústavní judikatury v Rechtsstaat nese politické rysy, ale je stále připoután k po stopách rozhodnutí již v ústavě; to může nerespektování rozhodnutí ustavující moc.

Rechtsstaat zahrnuje také záruku individuálních práv. Jádrem individuálních práv je ochrana lidské důstojnosti. Práva na svobodu a rovnost mají takovou ochranu poskytnout; jsou to obranné práva vůči státu, který má povinnost zabránit, nebo alespoň se snažit, aby se zabránilo, že porušování těchto práv ve společenských vztahů, tj. mezi soukromými osobami jednání na stejné úrovni. Individuální práva, ať už se projevují v mezinárodním, domácím, ústavním nebo obecném právu, se vyvíjely velmi různorodě. I když ne všechny z těchto práv se bude počítat z minimálního co Rechtsstaat vyžaduje, Rechtsstaat musí zahrnovat individuální práva zaručující život a zdraví, majetek a svobodu zvolit si povolání, svobodu projevu, shromažďování a sdružování, a individuální přístup k soudům, a ochrany před diskriminací. Přístup k soudům nesmí být chápán ve formalistickém smyslu: musí existovat také účinná ochrana prostřednictvím spravedlivého slyšení a nezávislosti soudů. Vzhledem k tomu, že Rechtsstaat, jak již bylo vysvětleno, označuje určitý typ, nemá pojem Rechtsstaat v úmyslu zavést jednotnou úroveň základních práv. Nestanoví například rozsah ochrany, která má být poskytnuta majetku, ani způsob ochrany soudní nezávislosti.

vzhledem k rovnoprávnému soužití mnoha osob požívajících základních práv-tj. všichni občané—a vzhledem k tomu také potřeba omezit volnost individuálního chování v zájmu státu jako celku, Rechtsstaat, je třeba formulovat pravidla pro limitability individuálních práv a také definovat hranice takové limitability. V této souvislosti si zásada proporcionality v Rechtsstaat zaslouží důraz. Proporcionalita vyžaduje rovnováhu mezi různými právy a zájmy. Test proporcionality v Rechtsstaat budou splněny pouze tím, že taková vládní opatření, jako je vhodný k dalšímu legitimní cíl, který je nezbytný v tom smyslu, že poskytuje nejméně omezující, ale stejně tak vhodnou alternativou k dispozici, a které, na zvážení všech relevantních okolností, lze považovat za rozumné.

třetí charakteristikou Rechtsstaat je kvalita jeho právních předpisů, která zahrnuje celý právní řád, a ne pouze ty normy se týká především státu-jednotlivé vztahy; kvalita občanské a trestní právo jsou také zahrnuty. Celý právní systém musí mít určité vlastnosti. Například, musí splňovat požadavky na normativní srozumitelnosti, aby poskytla právní jistotu, protože neurčité normy nejsou schopny samy soudní kontrole. Navíc, zákon musí splňovat určité imanentní kritéria tak, aby mohly sloužit jako nástroj vedení: musí to být bez rozporů a navrženy tak, aby zachovat kontinuitu, aniž by neoprávněně brání sociální změny. Musí být schopen přijmout ty, kteří jsou jí vázáni, ne snad v každém detailu, ale v celém rozsahu. Zákon, jehož jediná vyhlídka na realizaci by spočívala v donucovacích opatřeních nebo hrozbě takových, by byl odsouzen k neúspěchu. Zákon v Rechtsstaat musí být založen na základním konsensu toho, co je spravedlivé.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

More: