(1) U zvířat, solidní útvar na povrchu buněk epitelové tkáně. U bezobratlých je derivát buněk jednovrstvého kožního epitelu nebo hypodermis. Funkce pokožky jsou hlavně ochranné a podpůrné. U červů a členovců tvoří tvrdou pokrývku těla. Složení kutikuly zahrnuje chitin (který spolu s minerálními látkami a bílkovinami zajišťuje mechanickou pevnost) a lipidy (které činí kutikulu nepropustnou pro vodu).
V obratlovců, které mají vícevrstvé integumental epitelu plnit ochrannou funkci, pokožka se vyskytuje hlavně na povrchu epiteliální buňky, které lemují vnitřnosti (střeva, dýchacích cest dýchacích orgánů, částí uriniferous tubulů ledvin a močových cest). Každá buňka má svou vlastní pokožku, která je zastoupena zcela mikroklky (na povrchu jedné buňky tenkého střeva člověka s tolik jako 2,000). Aktivita některých enzymů (např. alkalické fosfatázy, invertases, a maltases) byl objeven v pokožce, což svědčí o aktivní účast pokožky v funkční aktivity orgánů.
(2) v rostlinách je kutikula tenký ochranný film pokrývající epidermis listů a stonků a sestávající z cutinu. Kutikula je nestrukturovaná forma, postrádající korpuskulární nebo fibrilární prvky. Je odolný vůči chemickým vlivům. Chybí v podvodních orgánech vodních rostlin a je špatně vyvinut v rostlinách, které žijí ve stínu nebo vlhké půdě. Je zvláště dobře vyvinut v rostlinách, které musí omezit transpiraci. Hladká, lesklá Kutikula listů tropických rostlin odráží některé sluneční světlo, které zasahuje rostliny, a slouží jako štít proti nadměrnému slunečnímu záření. V mnoha xerophytes, ochranné vlastnosti pokožky jsou vyztužené, pod pokožku tím, že kutikulární vrstva, která se skládá ze směsi polysacharidů, cutin, a vosky. Ve většině xerofytů má kutikulární vrstva světle žluté pigmenty, které napomáhají tomu, aby buněčná stěna nepronikla ultrafialovým paprskům.
M. E. ASPIZ