začalo to s těch prvních řeckých typů (Mínojci atd)
Minojci byli Řekové. Nemluvili řecky. Pokud existuje nějaký důkaz, že slovo daimon nebo jeho předchůdce se objevuje v lineárním písmu A, tj.
Daimoni byli duchové, kteří působili jako osobní účastníci různých božstev.
ne. Zde je položka LSJ. Už jsem pro tebe napsal angličtinu.
demon, ass, voc.A.“ Demon “ s. OC1480 (lyr.), „daemon“ Theoc.2.11, ὁ, ἡ, bůh, bohyně, jednotlivých bohů nebo bohyň, Il.1.222, 3.420 atd.; „demoniumus promsus“ 5.438; demoniumus demoniumus, přátelství a mládí, Emp. 59.1: – ale více freq. božská síla (zatímco Bůh označuje Boha osobně), božstvo, srov. Od.3.27; na démona proti božské moci, Il.17.98; démon svou milostí, 11.792; Katὰ démon, téměř, = tychῃ, náhodou, Hdt.1.111;“ tych demon demon “ Pi.O. 8. 67; ἄμαχματος δ., tj. osud, B. 15. 23: v pl., co nařídili bohové, Id.16.117; “ tatata δνν τ δ δ.“S. OC1443;“ fortune and D. “ Lys. 13.63, srov.Aeschin.3.111; „démonem a souhláskou“ Ar.Av.544.2. moc ovládající osud jednotlivců: proto, něčí lot nebo forlune, “ Od.5.396, srov. 10.64; „demon acha bad“ 11.61; demon give I will deal you fate, tj. zabít tě, I1. 8. 166; freq. v Tragu. z dobrého nebo špatného štěstí, “ as δ δ. ehroῇ “ a. Pers.601; „d.“ Id. Ag. 1342 (lyr.); „společné“ Id. ČT. 812; „born of the Demon“ s. OC76;“ demon cruelty „Antipho 3.3.4;“ theἴaka turns d .castcast “ Anaxandr. 4.6; ztělesněný jako dobrý nebo zlý génius rodiny nebo osoby, „d. tῷplisthenidῶn“ a.Ag. 1569, srov. S.OT1194 (lyr.); „ὁ ἑ ἑκαστου d.“ pl.Doktorand.107d, srov. PMag.Londe.121.505, Jamb.Myst.9.1; „ὁ d.“ Lys.2.78;“ ἅpanti d. je v soucitu s tajemnými lidmi života “ muži.16.2 D.; “ d.8D.; “ μ μ μγ μγγ δ δ.“Plu.Caesi.69; σ σς δ. špatný tamtéž.; „ὁ král IV.“ Id.Čl. 15; “ θοςthos ἀνρροπόδ.“Heraclit.119;“ Xenokrates phisὶ jeho duše encastcast je D. “ Arist.Horný.112a37.II. δαίμονες, οἱ, duše mužů zlatého věku, působící jako tutelary božstva, Hes.Op. 122, Thgn.1348, Phoc.15, Emp.115.5 atd.; „θεῶν, δ., ἡρόων, τόνίνίιδου “ Pl.R. 392a: méně frekvence. v sg., „δαίμονι δ οἷος ἔησθα τὸ ἐργάζεσθαι ἄμεινον“ Hes.Op. 314; τὸν τ δ δ. Δαρείονόγκαλείσίε, zbožněného Daria, a. Pers.620; νῦν δ᾽ ἐστὶ μάκαιρα δ., z Alcestis, e.Alc.1003 (lyr.), srov.IG12 (5).305.5 (Paros): později, zesnulých duší, Luc.Lucte.24; δαμμοσιν εσσεβόσιν, = dis Manibus, IG14. 1683; so θεος δ., B.938, al. také duch, Pausi.6.6.8.2. obecně, duchovní nebo semi-božské bytí nižší než bohové, Plu.2.415 a, al. Sallust.12, Dam. Pr. 183 atd.; ESP. zlý duch, démon, Ev.Mat.8.31, J. AJ8. 2. 5; “ φαίλοι δ.“Alex.Aphr.Pr.2.46; δαίμονος ἔσοδος εἰς τὸν ἄνθρωπον, Aret.SD1.4; „πρᾶξις ἐκβάλλουσα δαίμονας“ PMag.Pára.1227.3. ἀγαθὸς δ. dobrý génius, kterému přípitek byl opilý po večeři, Ar.V. 525, Nikostr. Com. 20, D. S. 4. 3, Plu.2.655e, Philonide. AP. Ath.15.675 b., Paus.9.39.5, IG12(3).436 (Thera) atd.; Nera, “ ἀ. D. OGI666. 3; Nilu, ἀ. D. řeka ib.672.7 (i A. D.); O tutelární genialitě jednotlivců (supr. 1), “ ἀ. D. Poseidonion “ SIG1044. 9 (Halič.): Polsko., démoni., = Lata. Di Mánes, SIG1246 (Mylasa): Astrol., ἀγαθος, bad d., jména nebeského duchovenstva, Pavel. Ala.N. 4, o.1 atd. (Méně správně napsané ἀγαθοδαμον, q.v.).B. = Daimon, věděl, d. Bitva zručný v boji, Archile.3.4. (Polsko. Cra.398b, naznačuje to jako pův. smysl; zatímco jiní by psali δαίμονες v Archilu., a zbavit se tohoto smyslu úplně; srov. nicméně je to tak. Více pravděpodobně kořen δαίμων (božstvo) je δαίω distribuovat osudy;; cf. Alcm.48.)
tak proč tady není vaše definice? Kde jsou pro to staré důkazy?
později lidé řeckého typu začali říkat Daemon místo Daimon
Ne, to je způsob, jakým Latina píše, že řecký dvojhláska. Nemá to nic společného s “ pozdějšími lidmi řeckého typu.“A určitě můžete dát přesnější datování než“ později.“Později než kdo? Mínojci?
považoval je za benigní přírodní duchy obecně, které obecně žily ve vzduchu a obklopovaly nás.
zdroj? A ano, mám na mysli primární zdroj. Netušil bych, kde hledat důkazy o takovém tvrzení, protože mi nemůžete říct, kdo jsou tito „pozdější“ lidé.
nebo si můžete jít přečíst Hesiod, Homer, Plato
mám, děkuji, v řečtině.
nezdá se, Že byly univerzální víra a možná dokonce byly do značné míry metaforické, nikdo si není jistý, co se s nimi Řekové, že všechny filozofické a často pomocí Daemon jako metafora pro prvky lidské existence.
platné, ale opravdu nepříjemné bez dobrého důvodu.
Platón napsal, že Sokrates tvrdil, že má svého doslovného osobního démona, který mu řekl skvělé věci.
ne, Platón nepíše, že Sokrates tvrdil něco; tak žánr dialogu nefunguje. Platón líčí Sokrata jako daimonion, které je zdrobnělinou pro slovo v otázce, a to se mu říct „cool věci“, to mu zabránila dělal věci, které chtěl (ἀεὶ ἀποτρέπει με τοῦτο ὃ ἂν μέλλω πράττειν). Tomu říkáme svědomí.
zdá se, že „moderní“ význam se objevil kolem 300BC. Judaismus měl zlé duchy ve svém panteonu Od počátku, ale byl to jeden konkrétní překlad hebrejské bible (Septuaginta, pokud vám záleží), který používá termín démon k jejich popisu. Když Křesťanství nabral rychlost, a byl neustále vydělávání hlavy s Římany a jejich verze řeckého pohanství, bylo jen přirozené, no, démonizovat své démony pomocí slovo démon znamenalo zlý duch, tak už jí to zůstalo jako pozůstatek z hebrejské bible.
opět se mýlíte. Negativní konotace slova jsou již přítomny dlouho před septuagintou, již v Homeru. Viz LSJ výše.